Hezké věcičky

Sešly (ano, byly jsme pouze ženy) jsme se dopoledne a začaly sešívat díly, které jsme doma připravily. Některá pletla, některá háčkovala, co komu šlo lépe, nebo spíš co kdo uměl.

Někdy se s námi dala do řeči paní, jejíž vnučka právě absolvovala přijímací řízení na vysokou školu, jindy to byl mladík, který odcházel z bujarého večírku. Zkušenosti úsměvné a ze života.

Sešívaly jsme jednotlivé díly tak, abychom polotovar přes oko pěkně přetáhly. Snažily jsme se o "ladění" divočiny, která by "shlížela" na lidské hemžení pod sebou a přitom sama byla vidět.

Jak můžete vidět, díly byly opravdu různorodé. Od klasiky, tvarů pravidelných, méně pravidelných, až po naprosto nepravidelné, ať už záměrně, nebo jednoduše jen proto, že začátečníci pravidelnost nedokázali zachovat.

Dílek k dílku, pečlivě přišít, aby po Národní třídě nepoletovalo háčkování a pletení. Jak by řekla moje babička: Co by tomu řekli lidi?

Dopoledne bylo víc dílů k sešívání, než pomocníků. To se ale s odpolednem změnilo.

Pak přišla i technická výpomoc v podobě lešení. Vy to budete opřádat přízemi? Ptali se nás pánové. Ano, jako ty pohádkové bytosti.

Polotovar připraven, šup s ním nahoru. Samozřejmě, že jako pořádné ženské jsme "oko" nejprve omyly. A pak pěkně vybarvili. Ano, čtete správně. V tu chvíli háčkoval i muž.

Tak a nakonec sešít přímo na místě, dozdobit detaily, jako jsou šňůrky, kytičky a kolečka a je hotovo. Kochejte se prosím...